Vlastimil Elšík

Vystudoval SUPŠ v Uherském Hradišti, v roce 1981 absolvoval na AVU v Praze u profesora Karla Součka. Kromě malby se věnuje grafice, figurální kresbě, dřevěné plastice a keramice. Uspořádal několik samostatných výstav v Praze a účastnil se mnoha skupinových výstav v České republice i v zahraničí.

Kromě volné tvorby se zabývá i pedagogickou činností. Založil soukromou uměleckou školu E-dílna, jejíž absolventi studují na středních i vysokých školách s uměleckým zaměřením. Dominantním zájmem všestranného autora jsou především figurální kompozice, přičemž klade důraz na výrazové prostředky, schopné akcentovat citlivý kontrast celku s detailem. Jeho raná tvorba se vyznačovala střídmou tonalitou, avšak v současných dílech používá výrazně barevnější spektrum. Kromě figurální tvorby zkoumá realitu jejím abstrahováním v nezobrazující formě, jde mu o zjednodušení a redukci malby i barvy, díky níž se snaží o subjektivní reflexi vnitřního řádu pozorované skutečnosti.

Charakteristickým rysem tvorby Vlastimila Elšíka je rozmanitá kreativita, skromný přístup k prezentaci a citlivá schopnost porozumět svým studentům. Autor je zastoupený ve sbírkách doma i ve světě. Žije a pracuje v Praze.

Kurt Gebauer

Vystudoval SPŠ kamenickou a sochařskou v Hořicích a poté AVU v Praze v ateliéru V. Makovského a K. Lidického. V roce 1990 byl jmenován vedoucím pedagogem Ateliéru sochařství pražské VŠUP a v roce 1992 profesorem. Učí na Západočeské univerzitě v Plzni a Technické univerzitě v Liberci. Je členem volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Na českou výtvarnou scénu vstoupil v liberálních 60. letech. Vždy mu byla blízká nová figurace, ale i impulsy z oblasti akčního, konceptuálního a environmentálního umění, v jehož rámci pracuje s volným terénem (např. unikátní hřiště na ostravském sídlišti Fifejdy z let 1980–1985). V 80. letech vystavoval svá díla na neoficiálních akcích (např. Malostranské dvorky, 1981), kdy do veřejného prostoru instaloval dnes již známá díla – Cvrčkův sen, Figury v oknech a Plavkyně. Téma Plavkyní se v jeho tvorbě prosadilo jako jedno z nejvýraznějších, hned vedle známých Trpaslíků, a kromě trojrozměrných soch zahrnuje i řady kreseb a fotografií. Dalším výrazným tématem jsou vznášející se ženské postavy.

Kurt Gebauer je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Moravské galerie v Brně a v dalších významných galeriích a muzeích měst České republiky stejně jako v zahraničí. Žije a pracuje v Praze.

Bohumír Gemrot

Studoval na SOŠ výtvarné v Praze a poté na VŠUP v Praze, ateliér malby u profesora Quido Fojtíka. „Zabývá se užitou malbou, malbou obrazů a malbou na povrchu starých nábytkových kusů. Charakteristická je pro něho abstrahovaná malba, vycházející z figurálních námětů a lidských vztahů. Silným prvkem jeho prací je barevnost, často založená na výrazných a neobvyklých barevných kombinacích.“ (PhDr. Eliška Schránilová)

Kromě volné tvorby se věnuje propagační a interaktivní grafice a pedagogické činnosti. Je autorem komiksových seriálů O bozích a lidech (časopis Kometa) a Třetí pusa pro princeznu (vydalo KPK). Dlouhodobě spolupracuje s Bohemia Design (malba v architektuře, projekt „Malovaný nábytek“), s galerií ES v Praze, s galerií La Femme v Praze a s Univerzitou Karlovou v Praze (interaktivní grafika). Je spoluzakladatelem Vyšší odborné školy, obor interaktivní grafika na „Hollarce“. V současné době je ředitelem Vyšší odborné školy a Střední umělecké školy Václava Hollara v Praze. Od roku 1985 pravidelně vystavuje u nás i v zahraničí, na společných i samostatných výstavách.

Boris Jirků

Studoval SUPŠ V Uherském Hradišti a poté na AVU v Praze v ateliéru Arnošta Paderlíka. Absolvoval s ilustracemi Podzim patriarchy G. G. Márqueze a získal za ně cenu akademie. Od roku 1990 učí na vysokých výtvarných školách. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vedl výuku figurální kresby a malby a působil zde i jako rektor školy. Nyní vede výuku figurální malby a kresby na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, výuku figurální malby a kresby a ateliér ilustrace na Fakultě výtvarných umění Akademie umění v Banské Bystrici. Průběžně pracoval na ilustracích knih G. G. Márqueze (Kronika ohlášené smrti, Odeon 1986 – cena za nejkrásnější knihu roku, a Sto roků samoty, Odeon 1988 aj.). Získal ocenění i za nejkrásnější knihu Slovenska (Bibliofilie K. Kryl Cesta je prach… 2002), cenu na grafice roku ČR (Zjevení sv. Jana – Apokalypsa) a další ocenění. Kromě ilustrací (kolem 40 knih) se věnuje figurální kresbě, malbě, grafice, plastice a výtvarným realizacím v architektuře. Pro jeho díla je typická expresivní nadsázka, kontrastní barevnost, vlastní symbolika a vypjatý existencionalismus rozkročený mezi Thanatem a Erosem.

Založil a vede mezinárodní evropský projekt FIGURAMA a ARTELERIE na podporu současné figurální kresby a malby, výstavní cyklus studentské kresby patnácti univerzit z Evropy a USA. Vystavuje po celém světě na společných a samostatných výstavách. Svými díly je zastoupen v řadě státních a soukromých galeriích.

Jitka Kantová

Studovala Vysokou školu pedagogickou v Plzni, specializaci výtvarného umění. Poté získala stáž v Derix Glass Studios v Rottweilu, nejstarší vitrážnické dílně ve střední Evropě.

Specializuje se na vitráže a malbu na sklo. V ateliéru manželů Kantových vznikají kromě vitráží i další umělecké předměty (lampy, šperky, vázy, svícny, obrazy i drobné závěsné vitrážky). S Richardem Kantou vyhrála zakázku pro galerii v New Yorku a v roce 2015 vytvořila rozměrnou vitráž s názvem Porta Bohemica – Brána Čech. Dílo reprezentovalo Českou republiku na světové výstavě Expo 2015 v Itálii. Spolu realizovali 13,5 metrů vysoký skleněný obelisk před budovou hlavní pošty v Karlových Varech a celoskleněný strop kasina v České Kubici. Jsou i dvorními dodavateli karlovarského grandhotelu Pupp.

Jitka Kantová propojuje hrubou krásu kamene s něhou a efekty barevného skla spojeného olovem či cínem. Pro své objekty používá vitráž, mozaiku, huťařinu, kámen a světlo. Získala řadu uznání a diplomů, např. ocenění Parlamentu České republiky Sůl země, cenu Křesadlo 2011 a cenu odborné poroty Asociací Entente Florale CZ za mimořádný počin – Vitrážové muzeum v kostele sv. Jiljí v Libyni.

foto: Lukáš Erba

Adam Kašpar

V letech 2009 až 2012 studoval Střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě a v roce 2018 diplomoval na AVU v Praze, ateliér malířství, škola prof. Martina Mainera.

Dominantním tématem Kašparových prací je příroda, kterou zobrazuje precizní realistickou technikou. Malbě předchází řada přípravných skic, fotografií a systematického pozorování. Kašpar zkoumá přírodu jako fenomén neoddělitelně spojený s člověkem a společností. Autora zajímá konkrétní místo, jehož specifický charakter pak promítá do obrazu.

V posledních letech pracuje ve dvou okruzích. Tím prvním je zájem o geologické chápání stavby Země v jejích částech i celku. Tyto obrazy jsou studiemi vrás, žil a zlomů, tedy útvarů, které v sobě nesou záznam své dynamické historie. Dalším okruhem tvorby Adama Kašpara je zájem o přirozené lesy a pralesy, jejich objevování, zkoumání a malířské dokumentování. To zahrnuje především plenérové obrazy menších formátů. Má za sebou několik samostatných i skupinových výstav a jeho práce se na české výtvarné scéně stávají čím dál výraznějším fenoménem. Žije a pracuje ve Svitavech.

Richard Kočí

V dětství odešel z Československa. V USA studoval umění na North Texas State University. V roce 1976 se přestěhoval do Španělska a v Madridu pokračoval ve studiích sochařského umění, grafiky a hlubotisku. Později se začal zabývat rovněž malbou.

Po návratu do Čech ve druhé polovině 90. let se nadále věnoval malbě a grafické tvorbě a současně vytvářel první monumentální sochy ze dřeva, které nesly dlouhou dobu typický rukopis autora. Vyznačovaly se výraznou stylovou čistotou a dominantní tektonikou svébytného architektonického stylu. Tvary a precizně provedené struktury povrchu těchto archetypálních plastik nesou sice výrazné estetické kvality, avšak nejsou popisné ani samoúčelné, zobrazují elementární síly, které vyjadřují relativitu existenciálních hodnot a vytvářejí dialog s osudovou snahou člověka uskutečnit neuskutečnitelné a uchopit neuchopitelné. Jde vlastně o vnitřní zhmotnělé symbolistní vzorce autora.

Jeho práce se v posledních letech vyznačuje geometrickou přesností, ale zároveň jistým sklonem k lyričnosti. Zúčastnil se řady výstav převážně v Evropě a USA. V Praze naposledy vystavoval v Centru současného umění DOX v roce 2016. Žije a pracuje v Praze.

Jiří Kožíšek

Vystudoval SPŠ keramickou Karlovy Vary a VŠUP v Praze. „Základním materiálem, hmotou, ke které směřuje svoji veškerou výtvarnou iniciativu a kreativitu, je porcelán. Jeho technologické a estetické možnosti ovládl z pozice designéra Karlovarského porcelánu. Výrobní požadavky se vždy snažil skloubit s moderním tvarováním; a zkušenosti z výrobní praxe mu poskytly vodítka pro volnou ateliérovou tvorbu, jíž se věnuje od roku 1994 do současnosti.

Autor využívá přednosti porcelánu ve stavbě formy, v její modelaci, v podtržení estetických kvalit ušlechtilého materiálu, jehož transparenci zdůrazňuje osvětlením nebo v kontrastu barevných akcentů, realizovaných klasickými postupy, nebo expresivním gestem malby či kresby. V porcelánových objektech a instalacích se s nadsázkou a humorem dotýká dnešního života v jeho směšných, banálních i křiklavých situacích. V malbě, sochách a objektech, kresbách či instalacích nápaditě propojuje různé výtvarné techniky a materiály jako sklo, porcelán a dřevo.“ (Božena Vachudová)

Získal řadu významných ocenění. Je členem Unie výtvarných umělců ČR. Žije a pracuje v Karlových Varech.

Ing. Helena Kroftová Leisztner

Ve své tvorbě se inspirovala především ženou, přírodou a architekturou. Je autorkou projektu Praga Caput Regni – Rei publicae prezentujícího Prahu a Českou republiku prostřednictvím živých artefaktů. Vytvořila kolekci oděvů s národními barvami na téma státních a historických symbolů, které jako první prosadila na mezinárodní soutěže Českých Miss od roku 2005, na Gala-zahájení Mezinárodního Bienále Umění NG.

Jako multimediální výtvarnice spojuje vlastní olejomalbu, fotografii, perokresbu a oděvní design s motivy svých obrazů v tzv. art fashion show – tanec modelek a baletek s obrazy a s oděvy stejného motivu. Dále vytváří olejomalby s efektem 3D, otočné mandaly zdobené kameny i diamanty s fosforeskujícím efektem a její motivy jsou zpracovávány do vakuového skla na sprchové kouty a dlaždice. Projekt byl předváděn na mnoha jejích výstavách včetně art fashion shows (např. Stockholm – Colours of Woman).

V České republice  a v zahraničí pořádá výstavy a umělecké performance především pro členy diplomatického sboru, VIP z oblasti politiky, kultury, umění, včetně charitativních uměleckých aktivit jako spoluzakladatelka FNMWA-Washington. Zastupovala ČR na Mezinárodní výstavě 27 zemí EU v Paříži - La Coupole. Získala řadu významných ocenění: ČR, Itálie USA.

Milan Kunc

V letech 1964 až 1967 studoval na AVU v Praze u profesora Karla Součka. Roku 1969 emigroval do Německa, kde studoval na Staatliche Kunstakademie v Düsseldorfu u profesora Josepha Beuyse a Gerharda Richtera. Koncem 70. let vytvořil OST POP, což byla jeho vlastní varianta POP ARTU. V roce 1979 založil společně s Peterem Angermannem a Janem Knapem skupinu NORMAL, která se proslavila roku 1980 v New Yorku na Times Square Show a reprezentovala Německo na 11. Biennale v Paříži. Skupina NORMAL malovala na reklamní panely velkoplošné obrazy, ale na vysoké profesionální úrovni. Od roku 1985 se malířský styl Milana Kunce překlání spíše k neoklasicistní tematice. Koncem 90. let odchází z New Yorku do Říma, kde se věnoval precizní malbě s přírodní tematikou a pregnantními obsahy.

Autor se stal známým svojí specifickou vizualitou, do níž se promítají na více rovinách společensky důležitá témata (ZEITGEIST) a přehodnocuje východiska postmoderního obrazu. Ve svých dílech často ironicky balancuje na hranici profánní malby (KITSCH ART) a vysokého klasického umění a přechází až k lyrické citlivosti.

Milan Kunc žil a pracoval v Německu, Itálii, USA a Nizozemí. Svojí tvorbou je zastoupený v mnoha světových muzeích, galeriích a soukromých kolekcích. Od roku 2004 žije a pracuje v Praze.

Olga Maler-Kunc

Vystudovala státní uměleckou školu v kazachstánské Karagandě, obor kresba a malba. Následně studovala vizuální komunikaci a naturalistickou kresbu na Kunsthochschule Kassel v Německu s diplomovou prací u prof. Waltera Raabe a Petera Pauluse. Roku 2011 zakončila pedagogickým studiem antroposofie v Norimberku, kde rovněž pracovala na Waldorfské škole. Od roku 2009 střídavě žije a pracuje v Praze a Norimberku.

Dlouhodobě spolupracuje na designu porcelánové kolekce pro firmu Suppenlöffel v Norimberku a od roku 2009 spolupracuje s pohádkářkou Silvii Petek z Norimberku.

Zúčastnila se společných výstav v Mikulově v roce 2002 a 2016, v pražském Klementinu v roce 2004, v roce 2009 na zámku Wiepersdorf v Brandenburku a literárním vzdělavácím centru SPEKTRUM v Homberku – Hessensko. Momentálně pracuje na dvou dětských knihách, jednu z nich sama píše a ilustruje.

Luna Isis

Vystudovala užitou malbu na Soukromé střední škole uměleckého designu v Praze, ateliér ak. mal. Jaroslava Kláta.

Luna Isis se věnuje různým formám umění, které propojuje s mystikou a osobním rozvojem. Vytvořila cykly Expresivní hlubina, Mystický symbolismus a Mandaly, osobité dřevořezby Zlatý Fénix a soubor koláží Buddha. Expresivní hlubina vyjadřuje individuální pohled do vlastního vědomí v abstraktně dynamické malbě akcentující prožitky a emoce. Soubor jedenaosmdesáti obrazů Mystického symbolismu doplňují motivační texty. Od roku 2017 prožívá v tvorbě „zlatobílé“ období.

Lunu Isis zajímá stav osvícení, lásky a harmonie, kdy jejich soulad prvně vložila právě do dřevořezeb cyklu Zlatý Fénix a následně do malby na porcelán, která dala jejímu záměru a zaujetí naplno vyznít a propojila je s tvorbou jejího zatím posledního období. Luna vystavovala na samostatných a společných výstavách v Praze, Karlových Varech, Benátkách nad Jizerou aj., její díla jsou v soukromých sbírkách domácích i zahraničních. Žije a pracuje v Praze.

Martin Němec

Vystudoval AVU v Praze u prof. Jana Smetany. Je kapelníkem a výhradním autorem rockové skupiny Precedens (Doba ledová, Věž z písku, Pompeje, Drž hudbu!, Aurora atd.) a skupiny Lili Marlene (Tango desolato, Vrány a havrani). Se zpěvačkou Bárou Basikovou i dalšími interprety natočil desítky alb (Angel voices, Dreams of sphinx, Responsio mortifera atd.) a s Janem Saharou Hedlem Tajnej svatej a Šílený pondělí. Vytvořil hudbu k mnoha filmům a k divadelním hrám režiséra Ctibora Turby. Získal řadu hudebních ocenění (Objev roku, Album desetiletí, 2x Bratislavská Lyra 1990). Vydal dvě kritikou ceněné knihy povídek (Stodola a Vana s výhledem). Podle jeho scénáře, oceněného Nadací Miloše Havla, natočil režisér Juraj Herz celovečerní film T.M.A. a Milan Šteindler film Perníková věž. K oběma filmům autor vytvořil i hudbu. Autor TV znělek Gen, Genus a dalších.

Literárně dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem. V současné době opět koncertuje a nahrává s výrazně omlazenou sestavou Precedens se zpěvačkou Ivou Marešovou. Aktuálně se zabývá intenzivně psaním, v únoru 2019 mu vychází kniha povídek Bod tání (nakladatelství Albatros – Plus). Němcovy fantaskní obrazy jsou zastoupeny v mnoha sbírkách doma i v zahraničí.

Boris Nosek

Boris Nosek je autorem myšlenky a odborným garantem i lektorem projektu Květy 2018 – Stoletý příběh. Základem všech jeho výtvarných forem vyjádření je bravurní kresba. Jako kreslíř se projevil už ve své diplomní práci na téma ZOO Praha na AVU v Praze v ateliéru prof. Ladislava Čepeláka. Dodnes se zabývá litografií a serigrafií. Ve svých obrazech používá kombinované techniky, v nichž pracuje s vysokým reliéfem latexové hmoty, do které se zapouštějí další strukturální materiály. Vývoj jeho tvorby provázejí čtyři odlišná období, jejichž dominantou je stylizace: Animals on action (zvířata v akci), silně dekorativní HEARTDECO, kresebné Mimikry a tajemné Antilopy noci. 

Zkušenost se zobrazením reality uplatnil i v knižních a časopiseckých ilustracích, jak vědecko-naučného charakteru, (např. atlas ptáků a opic), tak i beletrie, a zvláště v literatuře pro děti. Vytvořil i řadu obalů na desky a CD pro rockové, folkové i bluesové skupiny z Československa. Spolupracoval s renomovanými firmami, hotely a restauracemi na dotváření jejich image,  merchandisingových a darovacích předmětů, ale i restauračního servisního nádobí v podobě kávových a jídelních servisů, mís, váz a žardiniér. Žije a pracuje v Praze.

Boris Nosek ovládá staré a klasické techniky malby na porcelán a své záměry realizuje na průmyslové tvary i na originální design. V posledních deseti letech se zabývá tématem „květu“, což je triptych složený z vázy, hluboké mísy na ikebanu a velké mělké mísy. Tyto objekty za přežahu (polovypálený porcelán bez glazury) prořezává vysokofrekvenční frézkou, čímž vznikají naprosto originální solitéry jak v malbě a dekoru, tak v designu a tvaru.

Při malbě pod glazuru používá čínské soli kovů, které mají akvarelový charakter. U některých děl je dominantní hnědá linie malována zlatem pod glazuru a kontrastuje s měkkými pastelovými barvami solí. Dalším zástupcem vtavné barvy je v jeho tvorbě malba kobaltem vypalovaným na 1380 °C. Barva se rozpustí, vpije do glazury a získá měkký charakter bez ostré kontury. Barvy povrchové mají ostré ohraničení s podkladem, např. čerň v kontrastu s lesklým zlatem. Boris Nosek v mnoha případech černou barvu prorývá a vyškrabuje, a výraz díla tak připomíná dřevořez či linoryt. Často používá atypickou techniku malby na porcelán, tzv. biskvitový reliéf. Tato technika je založena na principu litografie – vzájemné odpudivosti mastné barvy a vody – konturová linie malovaná vtavnou barvou při výpalu odhodí vodou ředitelnou glazuru a vznikne tak žádaný reliéf.

Pavel Opočenský

Studoval na SUPŠ Jablonec nad Nisou obor bižuterie, a na SUPŠ Turnov, obor zpracování kovů a kamenů. Vyučil se též soustružníkem kovů. V roce 1979 emigroval do Německa, později do USA. Po návratu do Čech v 90. letech se etabloval jako sochař, jeho doménou byla práce s tvrdými magmatickými horninami, např. žulou nebo syenitem. Byl mezi prvními, kdo u nás použil tehdy nové metody sochařské práce s tvrdým kamenem: řezání, vrtání či broušení diamantovými kotouči. Pravděpodobně nejznámějším dílem u nás je pomník bratří Čapků, umístěný na pražském náměstí Míru.

Prosadil se především svými šperky a sochami, méně známý je jako výtvarník. Více než sto kreseb vytvořil v průběhu posledních tří let pastelkami, v několika řadách. K principu jádra odkazuje nejpočetnější Nucleus. Cyklus Olympias má lehce erotický podtext a Evoluce se vztahuje k organickému tvarosloví, odvozenému z biologie. Jako kreslíř navazuje kontinuálně na své dílo s přesností filigránské práce šperkaře a v jasném uchopení tvaru ve vztahu k prostoru. Je zastoupený v mnoha českých i zahraničních galeriích po celém světě. Žije a pracuje v Praze.

Jan Paul

V dětství kreslil seriály, které publikoval časopis ABC. Vyučil se aranžérem, a vykonával různá zaměstnání jako tapetář, písmomalíř, kamenosochař či arteterapeut. V letech 1979-1985 studoval na AVU v Praze v atelieru A. Paderlíka. Vytvářel objekty, instalace s použitím textu ve fotografii, a zabýval se projekty, které se týkaly otázek identity člověka. V letech 1988 až 1992 vedl dětskou výtvarnou skupinu v Dolních Počernicích, a v roce 1995 lektoroval malbu v rámci Teampaintingu pro Hypobank Praha. Mezi léty 1999 až 2003 se jako jeden z prvních publicisticky věnoval obchodu s uměním, především aukčnímu trhu, psal pravidelnou dvoustranu pro ekonomický týdeník Profit a Euro, a články pro MF Dnes, LN, Antique, aj.

Od roku 2004 se věnuje pouze malbě, sochařství a grafice, maluje prsty bez použití štětců. Fotografuje, píše básně, texty, hraje na kytaru a na foukací harmoniku. Píše eseje na různá kulturní a společenská témata, a zabývá se kurátorskou a publicistickou činností v oboru výtvarného umění. Psaní prózy se věnuje od roku 2003 (2006 Deník pošetilého milence, 2011 O štěstí v umírání). Je členem Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků. Svojí tvorbou je zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách u nás i v zahraničí. Žije a pracuje v Praze.

Pavel Piekar

Studoval na ČVUT v Praze. Od mládí kreslil, během studií se zdokonaloval ve výtvarném umění u doc. Bohuslava Kutila a manželů Jenny a Jana Hladíkových. Je činný v oboru grafika, kresba, knižní ilustrace a exlibris. Patří ke generaci, která se od počátku 90. let zasadila o renesanci českého linorytu. Jeho osobité a výrazově ojedinělé grafiky jsou technicky náročné. Realisticky zobrazuje skutečnost a poté ji převádí do barevného linorytu. Jeho grafika vzniká podle přesné kresby, ze které se kopírují jednotlivé desky – barvy pro následující soutisk. Podle obtížnosti tématu se počet jednotlivých desek – barev pohybuje od 5 do 50 barev. Jeho tisky jsou autorské a malých nákladů.

Pravidelně vystavuje od počátku 90. let, doma i v zahraničí uspořádal přes 70 samostatných výstav a účastnil se podobného počtu výstav kolektivních. Za svoji tvorbu dosáhl uznání v České republice – ocenění v soutěži Grafika roku, Bienále grafiky a Intersalonu. V posledních letech se podílí na přípravě a organizování výstav také kurátorsky a organizačně. V oblasti grafiky a barevného linorytu patří k nejvýznamnějším tvůrcům. Je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, jehož je od roku 2015 předsedou. Žije a pracuje v Praze.

Jan Pištěk

Vystudoval AVU v Praze, kde působil do roku 1995 jako odborný asistent v ateliéru malby Bedřicha Dlouhého. Roku 1993 byl vybrán americkými kurátory na tvůrčí stipendium v New Yorku, který vedl Anthony Caro. Následujícího roku získal soukromé stipendium v USA v Jackson Hole (Wyomingu) a opět v New Yorku.

Těžiště jeho malby spočívá v parafrázích přírody, meditativně pojaté, avšak vyjádřené hmotností barev a texturou obrazu. Na začátku 90. let se zajímal o abstraktní geometrické formy hodinových strojků a "mechanismus" růstu vegetace. V 2. pol. 90. let se stal výraznou sérií jeho monochromně pojatý cyklus krajinomaleb nazvaný Japonské zahrady. Inspirován studiem snímků z vesmírných letů NASA se po roce 2000 umělecky a myšlenkově zajímá o hvězdy a vesmírné události. V obrazech se snažil vyjádřit ničím neomezený pohyb prostorem, stav bez tíže, jako metaforu úniku ke svobodě a volnosti. V poslední době pracoval také se sekundárním produktem tvorby. Skvrnám a stříkancům přirozeně pokrývajícím plátno, sloužící při malování k ochraně podlahy ateliéru, nečistotám a drobným předmětům nalezeným v okolí, dával v obrazech zcela nový význam a překvapivé souvislosti.

Je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie Hlavního města Prahy, AJG Hluboká nad Vltavou, Sbírce galerie Behémót, Kunsthalle Praha a dalších domácích i zahraničních soukromých sbírkách. Žije a pracuje v Praze.

Kudy odešlo XX. století... (výřez)

J.S.

Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1973 se věnuje volné autorské tvorbě. Kontakty s galeriemi v zahraničí mu umožnily oslovit publikum na většině kontinentů a jejich prostřednictvím představil své dílo na mezinárodních veletrzích umění. Spojení části životní pouti s malířkou Norou B. Vláškovou v roce 1981 (+1997) jej kromě jiného výrazně obohatilo umělecky i technicky.

Na zavedené termíny „umělec“ a „umění“ se dívá skepticky avšak shovívavě, stejně jako na kulturním prostředím nastavená hodnotová měřítka, která jsou spojována s významem „umění = uměti".

„Autor je přesvědčený, že v tvorbě je zapotřebí zejména odvahy stvořit něco svébytného, vlastního, co není obsaženo v přírodě a zaujmout lidského ducha. Právě o to se J.S. snaží ve svých imaginativních až fantaskních obrazech a kresbách, pečlivě provedených filigránskou technikou detailního malířského rukopisu. Jeho výtvarné práce, v nichž se nechává inspirovat městy, lidmi a prostředím, jsou sice charakteristické popisností a ilustrativností, avšak se vzácně silným poetickým a lyrickým výrazem“ (JP).

Uspořádal přes 70 profilových výstav a zúčastnil se mnoha společných projektů doma i ve světě. Žije a pracuje v Praze na Starém Městě.

Martin Salajka

Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti obor užitá malba, poté v ateliéru Petra Veselého na FAVU v Brně a malbu na AVU v Praze u prof. Michaela Rittsteina.

„Charakteristickým znakem jeho poeticky zádumčivé malířské tvorby je fantaskní ponurost a potemnělá atmosféra, osobitá, někdy až expresivní barevnost a jinotajná veskrze chmurná symbolika. Obrazy, často imaginativní a tajemné výjevy z noční krajiny, evokují zdánlivě klidné i vypjaté situace a vyvolávají pocity nejistoty. Autor se snaží vyjádřit existenciální osamocenost člověka v kontrastu světa lidí a zvířat, v konfrontaci města a přírody.“ (JP).

Obrazy a grafické práce jsou inspirovány živočišnou říší, vyjadřují fascinaci vodním světem a jeho temnými vodními hlubinami, atmosférou noci, zvířaty a jejich divokostí.

Patří k výrazným malířům současné mladé malby. V roce 2004 získal 1. místo Ceny Arskontakt pro mladé malířské talenty. První samostatnou výstavu měl v roce 2005 v Galerii mladých v Brně, od té doby uskutečnil desítky samostatných a kolektivních výstav. Je zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách. Žije a pracuje v Praze.

Rumen Sazdov

Vystudoval Výtvarnou fakultu na Univerzitě Cyrila a Metoděje ve Velikom Tarnovu v Bulharsku, specializace figurální malba.

Od roku 1995 je Rumen Sazdov evidován v aukčním katalogu MAYER a v artindexu artvalue.com. Výtvarný směr - lyrický kubismus a expresionismus.

„Kreslit jsem začal v pěti letech, bavilo mne vyrábět "Moje Věci"!

Řemeslu mne začala učit babička mého kamaráda ze školky, která byla předválečná akademická malířka. Následně na Výtvarném gymnáziu a na Akademii jsem si dal záležet naučit se vše o anatomickém kreslení: oko, ruce a koně. Naučil jsem se správně míchat barvy a postavit kompozici.

Práce výtvarníka mne začala bavit a vše bylo velmi vzrušující.

Svoje zážitky a snové představy jsem byl schopen nakreslit, namalovat, vysochat, nařezat, nalepit a "zkomponovat" s každým materiálem, který jsem vzal do ruky.

Později mi v Paříži jeden velmi moudrý muž z oboru řekl, že to je "Lyrický Kubismus". Krásná slova ale i tak pro mě jsou to "Moje Věci" s mým podpisem.“ (Rumen Sazdov)

Roman Sazdov od roku 1989 žije a pracuje v Praze. Autorské práce umělce jsou součástí soukromých sbírek ve 29 státech, na čtyřech kontinentech světa. Majiteli děl umělce Rumen Sazdov jsou mimo jiné princ Kiril Tarnovski, španělská markýza Gloria Ferera des Monsolis, hraběnka Kristine d´ Barout, monacká princezna Stephanie, madame Chirac, kytarista skupiny Scorpions pan Schenker, paní Livie Klausová a jiné významné osobnosti...

Laco Sorokáč

Vystudoval SPUŠ Praha a poté AVU v Praze. Na výtvarnou scénu vstoupil během studia v 80. letech. Účastnil se několika neoficiálních výstav v netradičních prostorách. V expresivním pojetí vytvořil řadu barevných figurálních soch ze dřeva či sádry. Na konci 80. let se zaměřil na geometrické formy, ale figurativní projev se objevuje i v jeho současné tvorbě. V 90. letech tvoří expresivní sochy a objekty jednoduchých abstrahovaných tvarů a používá cín. Po roce 2000 vytváří sochy z kamene, oceli, sádry či hliníku. Sochy jsou povětšinou abstraktní, ale objevuje se i figura. Inspirovala ho surrealistická imaginace (plastika Obava, 2010) a vytvořil dílo pro sympozium v Číně (Skok, 2011). Jeho dosud největším dílem je Brána borců (2008). Téměř pět metrů vysoká socha skloněného lyžaře, stylizovaného do tvaru sportovní nafukovací brány, vítala návštěvníky Mistrovství světa v klasickém lyžování (Liberec, 2009). Socha je umístěna v Liberci jako symbolická brána do lyžařského a volnočasového areálu Ještěd.

Uspořádal řadu samostatných a více jak dvě desítky kolektivních výstav v České republice, Belgii, Německu, Holandsku, Slovensku a Anglii. Účastní se mezinárodních sympozií v České republice, Slovensku, Rakousku a Číně. Žije a pracuje v Praze a Sázavě.

Klára Stodolová

Vystudovala Výtvarnou školu V. Hollara v Praze a poté AVU v Praze, kde diplomovala v atelieru Grafiky II prof. Vladimíra Kokolii. Maluje od dětství. Nejčastěji zachycuje chvějivou atmosféru v lesích a zahradách technikou akvarelu nebo pastelem. Část děl vytváří vrýváním motivu do dřeva a tiskem vícebarevných dřevořezů. Ráda maluje v plenéru, v ateliéru vytváří zejména kytice či větve stromů a další přírodniny. Typické pro ni jsou průhledy skrze větve do neurčitých dálek.

„Klára Stodolová patří mezi výrazné malíře koloristy své generace. Charakteristickým rysem její tvorby je schopnost stylizovat skutečnost do přesvědčivého výtvarného výrazu a formy v silném vnitřním napětí. Svěží lapidárností a zdánlivou jednoduchostí svého stylu, stejně jako schopností abstrahovat složitou realitu v několika barevných skvrnách či kresebné lince, se přibližuje kvalitám čínské tušové malby.“ (JP)

Okrajově se věnuje malbě na textil a sklo, keramice a grafickému designu. Její výtvarná díla vyjadřují nálady a pocity ze setkání s lesním a zahradním světem. V roce 2017 obdržela 1. cenu v soutěži Grafika roku 2016 – v kategorii tisk z výšky. Je zastoupena ve sbírkách Ministerstva zahraničních věcí. Žije a pracuje v Praze.

Eva Synková

Vystudovala AVU v Praze u profesorů Čepeláka a Sopka. Její tvorba je námětově i materiálově obsáhlá. Pohybuje se od abstrakce k realismu, od kresby pastelem na papíře po velká plátna malovaná olejem nebo akrylem. V obrazech z poslední doby se opět vrátila k figurální tvorbě a k velkým formátům. Zaujal ji i malý formát, rozmývaná lazurní malba akrylovými barvami na kartonu, připomínající akvarel, v kombinaci s přesvědčivě zvládnutou kresbou. Ráda využívá příležitosti vyzkoušet si podobnou techniku při malbě na porcelán.

Tématem jejího výtvarného vyjadřování jsou městské krajiny a světelné interiéry s lidmi, zvířaty a předměty. Inspiraci nachází kolem sebe, při večerních návratech domů, v opuštěných objektech bývalých JZD, při jízdě tramvají, ve věcech a slovech vytržených z kontextu, v humoru a v lidech. Její tvorba dokáže zaujmout uvolněnou hravostí, expresivní tvarovou poetikou, narativním realismem i abstraktní citlivostí. Kromě malby se věnuje i pedagogické činnosti ve výtvarných kurzech, vytváří realizace do architektury, restauruje, je filmovou patinérkou a několik let pracovala jako grafička a vedoucí oddělení DTP v Nakladatelství Oeconomica. V současnosti je na volné noze. Žije a pracuje v Praze.

Jana Šárová

Studovala na SUPŠ v Českém Krumlově a na AVU v Praze v ateliérech Vladimíra Kokolii a Tomáše Vaňka. Výtvarnému umění se věnuje od mládí.

Prožívání života a zájem pozorovat okolní prostředí jí přináší podněty k malbě. Inspiraci a témata nalézá v běžném životě kolem sebe, ať už se jedná o konkrétní předměty, situace nebo příběhy. Důraz klade na různost a vizuální pestrost v malířských přístupech a svobodném zacházení s výrazovými prostředky. Napětí, které v interakci výtvarného zpracování vzniká, vnímá jako podnět k dalšímu přemýšlení a sebereflexi. Snaží se svobodně přijímat všechny formy moderního a postmoderního umění, které ve své práci využívá, a přehodnocuje, ať už se jedná o realistické či abstraktní zpracování. Obvykle zobrazuje lidskou figuru, maluje portréty a některé její abstraktní kresby mají silný imaginativní potenciál. Svobodný a výtvarně hravý přístup uplatňuje i v malbě a kresbě komiksů, které jsou často více svébytným výtvarným dílem než jen obrázkovým vyprávěním určeným ke čtení.

Uspořádala řadu samostatných výstav a více jak dvě desítky skupinových výstav v České republice. Žije a pracuje v Praze.

Jan Tichý

Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a Královskou akademii v Antverpách. Získal řadu ocenění v České republice i v zahraničí, např. Cenu The International Association of Art Europe.

Dílo Jana Tichého vyrůstá z odkazu tradic, ale i objevů avantgardních proudů. Zároveň se inspiruje současným životem. Navazuje na bohatě rozvětvenou českou krajinářskou školu.

Ilustroval řadu knih, např. Výběr poezie Vladimíra Holana. Má řadu realizací v architektuře.

Od roku 1991 se věnuje také tvorbě autorského porcelánu. Jeho porcelán používá řada našich i zahraničních společností jako reklamní předmět.

Působí také jako pedagog na Vyšší odborné škole a Střední umělecké škole Václava Hollara. Pravidelně se účastní výtvarných sympozií s Galerií La Femme a také jejího projektu Domácí úkoly. V roce 2018 se účastnil malířského sympozia v Jistebníku. Samostatně vystavuje od roku 1990. Zúčastnil se desítek samostatných a společných výstav doma i po celém světě. Jeho díla vlastní světové galerie i mnozí sběratelé umění. Žije a pracuje v Praze.